Vaše zkušenosti
|
|
|
» 5.1.2020
» 3.11.2019 (Anna)
A ještě jsem zapomněla
Celkem výzva pro mě bylo pletení, kreslení a malování... opravdu dobrá výzva pro uzdravující se mozek :) Doporučuju !
A samozřejmě
BĚŽTE SE OČKOVAT
» 3.11.2019 (Anna)
Klíšťovou encefalitidu jsem prodělala na konci léta 2017. Je to teda už více jak dva roky a následky stále přetrvávají.
Celý srpen 2017 jsem chodila po doktorech, od praktického lékaře přes imunologa až po infekční oddělení. Do poslední chvíle mi všichni tvrdili, že se jedná jen o virózu. Že mám v těle tento virový zánět se zjistilo až po lumbální punkci, kterou mi udělali vlastně jen kvůli tomu, že jsem řekla, že už nedojdu zpátky domů.
(Ať vám tvrdí cokoliv, nenechte se odbít, pokud opravdu cítíte, že váš stav se vymyká normálu... A snad raději dělejte, že je vám hůř než je. Komunikující pacient je zřejmě vnímán jako relativně zdravý pacient.)
Následovalo 14 dní pobytu na infekčním oddělení a potom rekonvalescence doma. Byla jsem absolutně vyděšená z toho, jak jsem se cítila. Nemohla jsem nic, náročné bylo i dojít si na záchod, ukrojit chleba byl nadlidský úkol... v mých silách bylo jen ležet a koukat do stropu, v lepším případě spát. Vůbec jsem neměla pocit, že by mi v nemocnici vysvětlili, co se se mnou doopravdy děje. Nevím, jestli mě jen nechtěli strašit nebo vždy doufají, že doba zotavení bude trvat spíš kratší dobu než delší... nevím. Nicméně tři měsíce jsem byla jen v šoku a nechápala, co se to se mnou děje.
Přerušila jsem školu na rok a doufala, že delší doba nebude potřeba. Vzhledem k tomu jak pomalu příznaky odcházely ale bylo záhy jasné, že se to ještě bude muset protáhnout.
Příznaky při rekonvalescenci: abnormální únava, slabost svalů, tuhnutí šíje, migrény, různé změny nálady (pláč, zlost, hněv), přecitlivělost na zvuk, hluk, přecitlivělost na světlo, koktání, zapomínání...
Když teď důsledky nemoci vyjmenovávám většina z nich mě provází do teď, jen v menší míře, obzvlášť když jsem vystavena stresu nebo psychické a fyzické zátěži, vše se zhoršuje. Vím, že pak musím odpočívat a být sama, v tichu a v klidu.
Po dvou letech musím s politováním konstatovat, že pomoc (krom té úplně první na infekčním oddělení, kde jsem dostala kortikoidy na otok mozku) jsem u doktorů nenašla. Neustále jsem se konfrontovala s nabízením antidepresiv (protože chci přece začít "normálně" fungovat). Nemám nic proti tomu, když někdo tuto variantu přijme. Zpětně jsem ale za sebe ráda, že jsem se touto cestou nevydala. Mozek je velmi komplikovaný orgán a teprve po nemoci mi došlo, co všechno má v těle na starosti a že to, co jsem doteď brala jako samozřejmost, vlastně samozřejmostí není. Proto jsem ráda, že jsem při rekonvalescenci cítila všechny drobné změny a zlepšení, především, co se psychiky týče.
Podle mě jediné dva "léky", které fungují, jsou čas a trpělivost. Když se podívám na to, jak mi bylo před rokem, nedejbože před dvěma, kdy zánět propukl, nedá se to srovnávat a cítím, že čím dál jsem od nemoci, tím lépe mi je. Stejně se ale cítím o hodně jinak než dříve, obzvlášť výkyvy nálad při únavě špatně zvládám a jsem nešťastná, že tím "zatěžuju" své okolí.
A trpělivost z toho důvodu, že rekonvalescence se opravdu nedá uspěchat a je potřeba na to nezapomínat, i když už to trvá třeba i dva roky (což je zrovna můj případ).
Občas se mě někdo zeptá, jestli už jsem zdravá. Teď mi to už přijde jako legrační otázka. Kdo je vlastně zdravý? Asi ten, kdo se tak vnímá. Uvědomila jsem si ale, že je to jen o perspektivě. Protože tahle záležitost nejde uspěchat a je třeba být trpělivý, je potřeba se smířit s tím, že to je tak, jak to je. V momentě, kdy jsem nemoc přijala a začala jí přizpůsobovat svůj život a vše, co dělám - a hlavně si přestala vyčítat, že nejsem dost "produktivní" a zkrátka zdravá, věci se začali lepšit.
A hlavně - encefalitida může mít opravdu spoustu následků mezi něž patří mnohem horší záležitosti, než které jsem vyjmenovala, že trápí mě. Díky Bohu za to, že to vlastně tak dobře dopadlo.
Tuhle zprávu píšu pro všechny, kteří se s následky encefalitidy trápí... Pamatuju si naprosto živě, jak mi nikdo nebyl schopný říct, jak dlouho to ještě bude trvat a kdy se to začne alespoň trochu zlepšovat. Po roce jsem už začínala mít pocit, že si lidi kolem mě myslí, že si to vymýšlím. Přestala jsem si ale svoje "stavy" obhajovat a dělám věci tak, jak je cítím.
Obdivuju všechny, kteří si tímhle prochází a mají mnohem víc závazků a zodpovědnosti, než já, nedejbože jsou na to sami. Představa, že musím chodit do práce na plný úvazek a živit rodinu... Takhle dlouhou rekonvalescenci bych si nikdy nemohla dovolit bez svých rodičů, kteří mě všemi způsoby podporovali a podporují a jsem jim za to opravdu velmi vděčná.
Pár praktických rad: Co mi pomáhá je například čaj z gingko biloby, maca černá, betaglukan, hericium, cordyceps ... určitě doporučuji vyzkoušet
Všem přeju hodně sil a brzký návrat k sobě :)
» 8.9.2019 (Michal)
KE jsem chytil ted v lete na Orliku. Priznaky jsem mel hnedle druhy den!! Proto nevahejte a bezte ihned k lekari!!
Tri tydny antibiotika a ted se s tim uz telo musi poprat :/
Citim jeste ztuhlou siji a lehke bolesti hlavy.
Nevahejte se ockovat a at jste vsichni zdravi!! ✌
» 2.8.2019 (Marta (46))
NENECHTE SE ODRADIT !!
Moje aktuální zkušenost - 12.7. začaly vysoké horečky, nechutenství, bolest očního pozadí. Byla jsem tou dobou na dovolené a nějak to zvládla udržet na práškách. V podstatě hodinu po návratu návštěva pohotovosti v Jindřichově Hradci. Bohužel doktor neprovedl ŽÁDNÝ KREVNÍ ODBĚR, jen kouknul do krku, prý angína. Na mé protesty, že angínu už jsem párkrát v životě měla a tohle je rozhodně jiné, nereflektoval. Dostala jsem úzkospektrá ATB a doma upadla do 3denního hlubokého spánku, kdy jsem fakt nevnímala vůbec nic. Pak jsem se probrala a pravda, trochu se ulevilo. Měla jsem v plánu po týdnu ještě malý 4 denní výlet na který jsem nakonec vyrazila. Jenže po dvou dnech přišly neuvěřitelné bolesti hlavy. Dva dny jsem ustála a po návratu opět okamžitě na pohotovost. Tentokrát jsem však zvolila nemocnici Pelhřimov. Přístup o 1000% jiný. Okamžité odběry krve, lumbálka ještě v noci převoz na infekční do Jihlavy. Potvrzená KE. Aktuálně se sice cítím jakžtakž, pouze silně unavená, ale štve mě, že díky lajdáckému přístupu v Jindřichově Hradci jsem se začala léčit až o skoro 3 týdny později. Což určitě nepřispělo k jednoduchosti (dáli se tak u této nemoci vůbec mluvit) vyléčení.
Moje rada tedy zní - máte-li sebemenší pochybnost a váš lékař, ať už obvoďák nebo na pohotovosti nereaguje na vaše popisy onemocnění, dokonce vám ani neodebere krev - NEVÁHEJTE A JEĎTE HNED JINAM jde o vaše zdraví !!!!!
» 4.7.2019 (Katerina)
Dobry den,
chtela bych jen upozornit na skutecnost, ze klistova encefalitida se neleci ATB (antibiotiky), jelikoz je viroveho puvodu. ATB se leci borelioza, zpusobena bakterii. Nektere pribehy nize podavaji o tomto nejasnou informaci. Na encefalitidu neexistuje lek, podavaji se jen pripravky na potlaceni symptomu. Nejlepsi, co muzete udelat, je tedy ockovat se.
» 6.6.2019 (Saskie)
Dobrý den,
v roce 2000 jsem prodělala klíšťovou encefalitidu (zánět mozkových blan, alespoň takhle mi to bylo řečeno). Bylo mi tehdy 6 let a byla jsem s maminkou v lese na houbách. Ještě ten den že mě vytáhli doma asi 8 klíšťat. A pak to začalo. Horečky, zle mi bylo jak nikdy (na to, že mi bylo 6 let si to pamatuji) byla jsem hospitalizovana v nemocnici. Sešlo se tam tenkrát kvůli mě konzilium, nevím přesně proč, ale prý řešili inkubační dobu či co.
Dnes je mi 24. Trpím velkými unavami, třesou se mi ruce, neustále mě bolí svaly, špatně spím, často se mi motá hlava. Nevím zda je to tou únavou ale občas si připadám nebezpečná za volantem, jako kdybych nevnímala co se kolem mě děje i když bych to chtěla vnímat, jako kdybych spala s otevřenýma očima (nikdy jsem ale nebourala ani neodrela auto)
Svou práci zvládnu v pohodě, spoustu let jsem aktivně sportovala na koních, ale když přijdu z práce tak už neudělám nic doma, protože jsem unavená.
I cizí lidé v práci mi neustále říkali, že se mi strašně klepou ruce, jestli jsem v pořádku a zda je mi dobře.
Když jsem to po letech začala řešit, bylo mi řečeno doktorem, že to mám po tom zánětu mozku a že bych musela byt denně na neurolu a večer na praskach na spaní. Obvodní lékařka mi řekla, že neurologie byla v pořádku, že to mám psychosomaticke všechno a že si mám najít psychologa.
Prosím dokážete mi někdo poradit, zda je v ČR někdo, kdo by mi dokázal pomoci? Já si to musela zjistit na těchto stránkách, že to co mě trápí už od mala je nejspíš od této nemoci. Moji kamarádi a rodina na mě pohlíží jako že jsem líný lempl co by pořád jen chrapal a že doma nic neudělám když přijdu z práce. Kamarádi a přítel si stěžují, že nechci kolikrát ani nikam jít a nechápou, že já jsem prostě unavená, že mě všechno bolí a že jsem z toho kolikrát fakt otrávená. Mívám někdy lepší období, kdy jsem aktivnější a vše mi přijde lepší, ale jak rychle toto období přijde, tak rychle zase odejde.
Byla bych vděčná komukoliv kdo by mi dal šanci, že budu stačit ve všem svým vrstevníkům. Nebo aby na mě ostatní nekoukali jak na lempla.
A pro ty ostatní mladé lidi.... Prosím místo jednoho festivalu si raději kupte tu vakcínu!!!!!!! Pojišťovna i přispěje a raději pár korun dát za vakcínu, než celé dny myslet jen a jen na to, že si chcete jít lehnout do postele, protože už nemůžete. Věřte mi...
» 13.5.2019 (Libor (43))
Zdravím, chci reagovat na Terku, jsem 2 roky po KE, klíště jsem měl odstraněno v neděli a v úterý v odpoledních hodinách mne vezli na pohotovost s 38,4°C a motáním hlavy. Kvůli tak rychlému nástupu příznaků lékaři původně na KE nemířili, ale bylo to tak.
Dnes po 2 letech stále zvýšená únavnost, při přepnutí sil úporné bolesti hlavy, které mne v podstatě vyřadí... :-(
» 10.5.2019 (Terka)
Dobry den, ja mam panickou hruzu z klsitat o to vetsi pitomec jsem,ze jsem nebyla schopna se do dnesniho dne ockovat...ted uz jsem tedy objednana na ockovani,ale pred 3 dny jsem mela kliste,proto nyni pry dle pani doktorky musim jeste 14 dni pockat...ale... hned druhy den po prisati jsem mela zvysenou teplotu a bolest hlavy, dneska 3 dny po porad mirne zvysena teplota a bolest hlavy. Prosim, asi je to nesmysl,vsude se pise,ze prvni priznaky po 7 az 14dnech. Nema nekdo podobnou zkusenost, ze u neho priznaky prisly takrka okamzite? Ja uz snad i radeji uverim tomu,ze jsem proste "blazen" a z meho panickeho strachu jsem si priznaky privolala... k mudr se vydam hned v pondeli,akorat ta me asi posle nekam,jelikoz z krve se onemocneni da poznat asi az po urcite dobe. Po vsech tech pribezich,co jsem tu precetla,je muj strach jeste 100nasobne veci...boze,ja pitomec se nenechala ockovat a ted ten hrozny strach...prominte za muj "histericky"komentar. Vsem preji pevne zdravi, nic vic na svete neni...
» 4.3.2019 (Sláva)
Ahoj všem,
psal jsem sem v listopadu, tak přidám ještě aktuální stav. Na začátku prosince jsem již vyzkoušel sport a ještě to nebylo úplně ok, tak jsem počkal další měsíc. Od začátku ledna jsem začal zvolna sportovat a teď, začátkem března, už se dá říct, že sportuji naplno a i když mě to unavuje více než dřív, není to nějak zvlášť omezující.
Abych to shrnul, nepodceňujte očkování, ne vždy to dopadá úplně pozitivně. Můj bratr již má očkování za sebou, když v létě viděl, v jakém jsem byl stavu. Budete pak mít klid a nebudete se muset v přírodě tolik hlídat. Pokud dojde na nejhorší a KE se opravdu nakazíte, spěchejte do nemocnice, nepodceňujte příznaky, hlavně okamžitě hlašte, že jste si našli klíště. Pak poslouchejte na slovo doktory, mě maximálně pomohli. A poté nespěchejte do práce, i doma se šetřete, hlavně se vyhněte jakékoliv námaze a koukání do počítače a televize. Až po pár měsících můžete postupně zkoušet, co vaše tělo snese. Hlavně jej poslouchejte. Já šel do práce po měsíci, tělo se ozvalo, takže jsem se vrátil na neschopenku. Po dalších dvou měsících to stále nebylo úplně ok, ale do práce jsem šel, i když jsem měl nejspíš ještě další měsíc až dva počkat. Teď je to osm měsíců ode dne, kdy jsem si našel klíště a ještě nemůžu říct, že je to 100% a můžu jen doufat, že třeba po roce se na ně dostanu a zapomenu na tuhle hrůznou nemoc. Očkování je povinnost, za tohle to nestojí.
» 26.12.2019
Dobrý den, nechce se mi rozebírat všechno co se mi po očkování přihodilo, jenom už bych se nikdy očkovat nenechala, půl roku jsem byla neschopna běžného života bolesti kloubů zimnice, nikdo mi to nevěřil pouze neurologové, ale ti co to očkují o tom nechtěli ani slyšet.Hodinu jsem vydržela být v pohodě a pak bolesti křeče zvýšená teplota je to už rok a půl a pořád se mi nějaké bolesti vrací krční páteře motání hlavy tzv. Vertigo, virózy a lékařka si myslí že je to od nervů je to velmi smutné, že naše zdravotnictví podporuje tyto vakcíny bylo mi řečeno, ať mlčím, že by se už staří nechtěli očkovat.
» 3.11.2019
A ještě jsem zapomněla
Celkem výzva pro mě bylo pletení, kreslení a malování... opravdu dobrá výzva pro uzdravující se mozek :) Doporučuju !
A samozřejmě
BĚŽTE SE OČKOVAT
» 3.11.2019
Klíšťovou encefalitidu jsem prodělala na konci léta 2017. Je to teda už více jak dva roky a následky stále přetrvávají.
Celý srpen 2017 jsem chodila po doktorech, od praktického lékaře přes imunologa až po infekční oddělení. Do poslední chvíle mi všichni tvrdili, že se jedná jen o virózu. Že mám v těle tento virový zánět se zjistilo až po lumbální punkci, kterou mi udělali vlastně jen kvůli tomu, že jsem řekla, že už nedojdu zpátky domů.
(Ať vám tvrdí cokoliv, nenechte se odbít, pokud opravdu cítíte, že váš stav se vymyká normálu... A snad raději dělejte, že je vám hůř než je. Komunikující pacient je zřejmě vnímán jako relativně zdravý pacient.)
Následovalo 14 dní pobytu na infekčním oddělení a potom rekonvalescence doma. Byla jsem absolutně vyděšená z toho, jak jsem se cítila. Nemohla jsem nic, náročné bylo i dojít si na záchod, ukrojit chleba byl nadlidský úkol... v mých silách bylo jen ležet a koukat do stropu, v lepším případě spát. Vůbec jsem neměla pocit, že by mi v nemocnici vysvětlili, co se se mnou doopravdy děje. Nevím, jestli mě jen nechtěli strašit nebo vždy doufají, že doba zotavení bude trvat spíš kratší dobu než delší... nevím. Nicméně tři měsíce jsem byla jen v šoku a nechápala, co se to se mnou děje.
Přerušila jsem školu na rok a doufala, že delší doba nebude potřeba. Vzhledem k tomu jak pomalu příznaky odcházely ale bylo záhy jasné, že se to ještě bude muset protáhnout.
Příznaky při rekonvalescenci: abnormální únava, slabost svalů, tuhnutí šíje, migrény, různé změny nálady (pláč, zlost, hněv), přecitlivělost na zvuk, hluk, přecitlivělost na světlo, koktání, zapomínání...
Když teď důsledky nemoci vyjmenovávám většina z nich mě provází do teď, jen v menší míře, obzvlášť když jsem vystavena stresu nebo psychické a fyzické zátěži, vše se zhoršuje. Vím, že pak musím odpočívat a být sama, v tichu a v klidu.
Po dvou letech musím s politováním konstatovat, že pomoc (krom té úplně první na infekčním oddělení, kde jsem dostala kortikoidy na otok mozku) jsem u doktorů nenašla. Neustále jsem se konfrontovala s nabízením antidepresiv (protože chci přece začít "normálně" fungovat). Nemám nic proti tomu, když někdo tuto variantu přijme. Zpětně jsem ale za sebe ráda, že jsem se touto cestou nevydala. Mozek je velmi komplikovaný orgán a teprve po nemoci mi došlo, co všechno má v těle na starosti a že to, co jsem doteď brala jako samozřejmost, vlastně samozřejmostí není. Proto jsem ráda, že jsem při rekonvalescenci cítila všechny drobné změny a zlepšení, především, co se psychiky týče.
Podle mě jediné dva "léky", které fungují, jsou čas a trpělivost. Když se podívám na to, jak mi bylo před rokem, nedejbože před dvěma, kdy zánět propukl, nedá se to srovnávat a cítím, že čím dál jsem od nemoci, tím lépe mi je. Stejně se ale cítím o hodně jinak než dříve, obzvlášť výkyvy nálad při únavě špatně zvládám a jsem nešťastná, že tím "zatěžuju" své okolí.
A trpělivost z toho důvodu, že rekonvalescence se opravdu nedá uspěchat a je potřeba na to nezapomínat, i když už to trvá třeba i dva roky (což je zrovna můj případ).
Občas se mě někdo zeptá, jestli už jsem zdravá. Teď mi to už přijde jako legrační otázka. Kdo je vlastně zdravý? Asi ten, kdo se tak vnímá. Uvědomila jsem si ale, že je to jen o perspektivě. Protože tahle záležitost nejde uspěchat a je třeba být trpělivý, je potřeba se smířit s tím, že to je tak, jak to je. V momentě, kdy jsem nemoc přijala a začala jí přizpůsobovat svůj život a vše, co dělám - a hlavně si přestala vyčítat, že nejsem dost "produktivní" a zkrátka zdravá, věci se začali lepšit.
A hlavně - encefalitida může mít opravdu spoustu následků mezi něž patří mnohem horší záležitosti, než které jsem vyjmenovala, že trápí mě. Díky Bohu za to, že to vlastně tak dobře dopadlo.
Tuhle zprávu píšu pro všechny, kteří se s následky encefalitidy trápí... Pamatuju si naprosto živě, jak mi nikdo nebyl schopný říct, jak dlouho to ještě bude trvat a kdy se to začne alespoň trochu zlepšovat. Po roce jsem už začínala mít pocit, že si lidi kolem mě myslí, že si to vymýšlím. Přestala jsem si ale svoje "stavy" obhajovat a dělám věci tak, jak je cítím.
Obdivuju všechny, kteří si tímhle prochází a mají mnohem víc závazků a zodpovědnosti, než já, nedejbože jsou na to sami. Představa, že musím chodit do práce na plný úvazek a živit rodinu... Takhle dlouhou rekonvalescenci bych si nikdy nemohla dovolit bez svých rodičů, kteří mě všemi způsoby podporovali a podporují a jsem jim za to opravdu velmi vděčná.
Pár praktických rad: Co mi pomáhá je například čaj z gingko biloby, maca černá, betaglukan, hericium, cordyceps ... určitě doporučuji vyzkoušet
Všem přeju hodně sil a brzký návrat k sobě :)
» 8.9.2019
KE jsem chytil ted v lete na Orliku. Priznaky jsem mel hnedle druhy den!! Proto nevahejte a bezte ihned k lekari!!
Tri tydny antibiotika a ted se s tim uz telo musi poprat :/
Citim jeste ztuhlou siji a lehke bolesti hlavy.
Nevahejte se ockovat a at jste vsichni zdravi!! ✌
» 2.8.2019
NENECHTE SE ODRADIT !!
Moje aktuální zkušenost - 12.7. začaly vysoké horečky, nechutenství, bolest očního pozadí. Byla jsem tou dobou na dovolené a nějak to zvládla udržet na práškách. V podstatě hodinu po návratu návštěva pohotovosti v Jindřichově Hradci. Bohužel doktor neprovedl ŽÁDNÝ KREVNÍ ODBĚR, jen kouknul do krku, prý angína. Na mé protesty, že angínu už jsem párkrát v životě měla a tohle je rozhodně jiné, nereflektoval. Dostala jsem úzkospektrá ATB a doma upadla do 3denního hlubokého spánku, kdy jsem fakt nevnímala vůbec nic. Pak jsem se probrala a pravda, trochu se ulevilo. Měla jsem v plánu po týdnu ještě malý 4 denní výlet na který jsem nakonec vyrazila. Jenže po dvou dnech přišly neuvěřitelné bolesti hlavy. Dva dny jsem ustála a po návratu opět okamžitě na pohotovost. Tentokrát jsem však zvolila nemocnici Pelhřimov. Přístup o 1000% jiný. Okamžité odběry krve, lumbálka ještě v noci převoz na infekční do Jihlavy. Potvrzená KE. Aktuálně se sice cítím jakžtakž, pouze silně unavená, ale štve mě, že díky lajdáckému přístupu v Jindřichově Hradci jsem se začala léčit až o skoro 3 týdny později. Což určitě nepřispělo k jednoduchosti (dáli se tak u této nemoci vůbec mluvit) vyléčení.
Moje rada tedy zní - máte-li sebemenší pochybnost a váš lékař, ať už obvoďák nebo na pohotovosti nereaguje na vaše popisy onemocnění, dokonce vám ani neodebere krev - NEVÁHEJTE A JEĎTE HNED JINAM jde o vaše zdraví !!!!!
» 4.7.2019
Dobry den,
chtela bych jen upozornit na skutecnost, ze klistova encefalitida se neleci ATB (antibiotiky), jelikoz je viroveho puvodu. ATB se leci borelioza, zpusobena bakterii. Nektere pribehy nize podavaji o tomto nejasnou informaci. Na encefalitidu neexistuje lek, podavaji se jen pripravky na potlaceni symptomu. Nejlepsi, co muzete udelat, je tedy ockovat se.
» 6.6.2019
Dobrý den,
v roce 2000 jsem prodělala klíšťovou encefalitidu (zánět mozkových blan, alespoň takhle mi to bylo řečeno). Bylo mi tehdy 6 let a byla jsem s maminkou v lese na houbách. Ještě ten den že mě vytáhli doma asi 8 klíšťat. A pak to začalo. Horečky, zle mi bylo jak nikdy (na to, že mi bylo 6 let si to pamatuji) byla jsem hospitalizovana v nemocnici. Sešlo se tam tenkrát kvůli mě konzilium, nevím přesně proč, ale prý řešili inkubační dobu či co.
Dnes je mi 24. Trpím velkými unavami, třesou se mi ruce, neustále mě bolí svaly, špatně spím, často se mi motá hlava. Nevím zda je to tou únavou ale občas si připadám nebezpečná za volantem, jako kdybych nevnímala co se kolem mě děje i když bych to chtěla vnímat, jako kdybych spala s otevřenýma očima (nikdy jsem ale nebourala ani neodrela auto)
Svou práci zvládnu v pohodě, spoustu let jsem aktivně sportovala na koních, ale když přijdu z práce tak už neudělám nic doma, protože jsem unavená.
I cizí lidé v práci mi neustále říkali, že se mi strašně klepou ruce, jestli jsem v pořádku a zda je mi dobře.
Když jsem to po letech začala řešit, bylo mi řečeno doktorem, že to mám po tom zánětu mozku a že bych musela byt denně na neurolu a večer na praskach na spaní. Obvodní lékařka mi řekla, že neurologie byla v pořádku, že to mám psychosomaticke všechno a že si mám najít psychologa.
Prosím dokážete mi někdo poradit, zda je v ČR někdo, kdo by mi dokázal pomoci? Já si to musela zjistit na těchto stránkách, že to co mě trápí už od mala je nejspíš od této nemoci. Moji kamarádi a rodina na mě pohlíží jako že jsem líný lempl co by pořád jen chrapal a že doma nic neudělám když přijdu z práce. Kamarádi a přítel si stěžují, že nechci kolikrát ani nikam jít a nechápou, že já jsem prostě unavená, že mě všechno bolí a že jsem z toho kolikrát fakt otrávená. Mívám někdy lepší období, kdy jsem aktivnější a vše mi přijde lepší, ale jak rychle toto období přijde, tak rychle zase odejde.
Byla bych vděčná komukoliv kdo by mi dal šanci, že budu stačit ve všem svým vrstevníkům. Nebo aby na mě ostatní nekoukali jak na lempla.
A pro ty ostatní mladé lidi.... Prosím místo jednoho festivalu si raději kupte tu vakcínu!!!!!!! Pojišťovna i přispěje a raději pár korun dát za vakcínu, než celé dny myslet jen a jen na to, že si chcete jít lehnout do postele, protože už nemůžete. Věřte mi...
» 13.5.2019
Zdravím, chci reagovat na Terku, jsem 2 roky po KE, klíště jsem měl odstraněno v neděli a v úterý v odpoledních hodinách mne vezli na pohotovost s 38,4°C a motáním hlavy. Kvůli tak rychlému nástupu příznaků lékaři původně na KE nemířili, ale bylo to tak.
Dnes po 2 letech stále zvýšená únavnost, při přepnutí sil úporné bolesti hlavy, které mne v podstatě vyřadí... :-(
» 10.5.2019
Dobry den, ja mam panickou hruzu z klsitat o to vetsi pitomec jsem,ze jsem nebyla schopna se do dnesniho dne ockovat...ted uz jsem tedy objednana na ockovani,ale pred 3 dny jsem mela kliste,proto nyni pry dle pani doktorky musim jeste 14 dni pockat...ale... hned druhy den po prisati jsem mela zvysenou teplotu a bolest hlavy, dneska 3 dny po porad mirne zvysena teplota a bolest hlavy. Prosim, asi je to nesmysl,vsude se pise,ze prvni priznaky po 7 az 14dnech. Nema nekdo podobnou zkusenost, ze u neho priznaky prisly takrka okamzite? Ja uz snad i radeji uverim tomu,ze jsem proste "blazen" a z meho panickeho strachu jsem si priznaky privolala... k mudr se vydam hned v pondeli,akorat ta me asi posle nekam,jelikoz z krve se onemocneni da poznat asi az po urcite dobe. Po vsech tech pribezich,co jsem tu precetla,je muj strach jeste 100nasobne veci...boze,ja pitomec se nenechala ockovat a ted ten hrozny strach...prominte za muj "histericky"komentar. Vsem preji pevne zdravi, nic vic na svete neni...
