Aktuální příspěvky pojišťoven


Příspěvky zdravotních pojišťoven:
VZP (111)
až 500,- Kč
VoZP (201)
děti do 18 let
dospělí
až 1000,- Kč
až 500,- Kč
ČPZP (205)
děti a mládež do 18-ti let
dospělí
až 1500,- Kč
až 1000,- Kč
OZP (207)až 300,- Kč
ZPŠ (209)až 400,- Kč
ZP MV ČR (211)až 500,- Kč
RBP (213)až 1000,- Kč

Aktualizováno: 01.01.2018

 

Vaše zkušenosti


 hledat  
HLEDAT

Nalezeno 103 záznamů z celkového počtu 103, zobrazeny 41. - 50.

 1  2  3  4  [ 5 ]  6  7  8  9  10  11 

» 8.10.2012 (Michaela)

Zdravím všechny pacienty po encefalitidě a bojujte, nervy se léčí pomalu. Prodělala jsem KE před šesti lety. Měla jsem jako dítě záchvatovou pohotovost, ale o možnosti očkování mi nikdo nikdy neřekl. Klíšťat bylo mnoho. Pak s pětiletou dcerou jsem začala cestovat do jižních Čech. Klíště, jak jsem se později dozvěděla, nymfa, mi přelezla po lýtku. Nepřisálo se, ale tito parazité už při lezení po člověku zkoušejí se zakousnout. Po měsíci malá teplota, nevolnost, modraly mi konečky prstů. Přechodila jsem to, potíže nějak ustoupily. Asi po dalším měsíci čtyřicítky, stálé zvracení, bolehlav, kašel,oči mě bolely při každém jejich pohybu. Lékař internista udělal krev, pak diagnostikoval těžkou chřipku, doporučil heřmánkový čaj. Nemohla jsem vstát ani z postele. Týden jsem doma trpěla, horečka každý den klesla o jeden stupínek, tak jsem si myslela, že se to lepší. Za týden jsem jela na plánovaný výlet a stále se necítila dobře, motala se mi vždy večer hlava, stále samý Ibuprofen. Po dalším měsíci mě teprve praktická lékařka odeslala na infekční, a pouze z mého roztřeseného podpisu a popisu příznaků mi lékařka diagnostikovala KE. Konečně mě po měsících problémů hospitalizovali, kortikoidy, Mannitol. Lumbálka vyšla pozitivně na KE, boreliosa neg. Lékařky nechápaly, jak při tak standardním průběhu ostatní lékaři vůbec nic nepoznali, ani podezření neměli. Po propuštění z nemocnice jsem odmítla hospitalizaci v psychiatr.léčebně a šla na neurologii nechat se vyšetřit, podotýkám, že z vlastního popudu. Měsíc jsem ležela, EEG špatné, mravenčení v nohách, hlavě,bolesti, orchestr v uších, letargie, deprese, záchvaty paniky, stále nějaké infekce, nemohla jsem číst, psát, dívat se na televizi, slyšet zvuky, a to jsem blízko letiště, takže si to umíte představit. Musela jsem odejít z vysoké školy a dítě už ani nevědělo, že má mámu. Paměť nesloužila, koncentrace žádná, a léčení s depresemi a epilepsií, o léčení šelestu v uších ani nemluvím. Po půl roce mírné zlepšení, ale jako dřív jsem byla až po letech. Celkem přibližně pět let života, nejhorší byly ty vlny zlepšení a zhoršení, kdy už opravdu nevíte, co si máte o tom myslet. Lékaři mají úplně protichůdné názory na další očkování, ale asi půjdu, přestože jsem kdysi měla protilátek dost. Mrzí mě, že mě nikdo nepoučil a nevyslovil podezření na tuto nemoc, nemusela jsem ji tak dlouho přecházet a mohla být bez následků. I když můžu být ráda, že chodím a mluvím, jak mi později řekli. Zkuste kvalitní rehabilitaci, ta jediná pomáhá, také antidepresiva a antiepileptika a hlavně dobrý a pohodový neurolog a podpora rodiny, procházky v přírodě a vitamíny, enzymy, odpočinek. Poslouchejte svoje tělo a nic nepodceňujte, a lékaře stále navštěvujte, i když se vám vůbec nechce a je vám zle. Vydržte, trpělivost musíte mít obrovskou. Čas letí a všechno bude v pořádku.

 

» 3.10.2012 (jirka)

....Hmm.... já tomu plně veřím.....

 

» 3.9.2012 (Stačí se očkovat)

Tělem v hrobě, když mě vezla sanita s 40,7 °C, jedno velké peklo i po propuštění z nemocnice. Mým cílem je nyní přežívat, na to abych žila teď nemám sil.

 

» 31.7.2012 (Andrea)

O této problematice se více dozvíte na www.komunita111.cz

 

» 31.7.2012 (Andrea)

O této problematice se více dozvíte na www.komunita111.cz

 

» 30.6.2012 (zdenek)

nemám ani príbeh, skôr by som rad vedieť , pri akej teplote a za ako dlho sa zničí vírus encefalitídy v mlieku ??? ďakujem.

 

» 25.6.2012 (Vladimír)

Můj příběh je na počátku. Před pár dny jsem navštívil národopisné slavnosti. Byli tam stovky a možná i tisíce návštěvníků, kteří se potulovali a posedávali (někteří i poléhávali) v parcích a amfiteátrech. Proč o tom ale píši. V ten den bylo příšerné horko, v noci jsem se probudil (již doma) s divným pocitem tlaku na zadní straně lýtka. Pak jsem zase zaspal a ráno jsem podrobněji prozkoumal stav mé nohy. K úžasu jsem zjistil, že na lýtku je jakási nerovnost, něco jako stroupek. I když jsem klíště nikdy v životě neviděl, pojal jsem podezření, zavolal syna a ten konstatoval fakt, že na noze je zakousnuté klíště. Pomocí repelentu a alpy se mu podařilo klíště odstranit a místo dezinfikovat. Po dvou dnech zůstává na noze červená citlivá skvrnka, zatím se žádné příznaky, jako horečky, křeče, tuhnutí svalů a pod. nedostavily a doufám nedostaví.

 

» 24.6.2012 (Hana)

Dobrý den, pane George, nevím přesně, co máte vyšetřením na koinfekce na mysli, ale pokud jde o boreliozu, žloutenku, HIV, játra, ledviny, cholesterol, cukr apod., vše dle vyšetření mám negativní a v pořádku. Sníženou mám pouze imunitu, obyčejnou chřipku mívám 4x ročně, rodina jí prodělá za 3-7 dní, mně trvá 2 týdny, stějně tak jako ostatní běžné nachlazení mne vždy potrápí mnohem déle, než ostatním. Podotýkám, že před onemocněním klíšťové encefalitidy jsem byla též zcela zdráva (kromě běžného nachlazení) a jen pro zajímavost, klíště jsem před onemocněním neměla, tedy o žádném nevím. Pane George, máte svým dotazem na mysli něco konkrétního? Budu vděčná za jakékoliv nasměrování, co by mi mohlo pomoci, můj život je nyní spíše o přežívání, budu opravdu vděčná za jakoukoli radu... Děkuji, Hanka (leciva.bylinka8@seznam.cz)

 

» 23.6.2012 (georg)

Ahoj nechci psát příběh,jako spíše se zeptat paní Hanky zdali ji dělali testy i na boreliozu a jiné koinfekce?

 

» 21.6.2012 (Hana)

Dobrý den, patřím též do "rodiny" nemocných klíšťovou meningoencefalitidou. Nyní je mi 46 let, povoláním jsem učitelkou ZŠ. Na podzim v roce 2004 jsem začala sledovat potíže, které se daly přirovna chřipce, ale protože jsem si nemohla dovolit marodit, únavu, bolesti hlavy, zvýšené teploty atd. jsem úspěšně přecházela, ostatně jako kdykoli předtím. Po cca 14 dnech jsem cítila úlevu, avšak po dalších cca 14 dnech, přesně pamatuji na ten den, byl to pátek a poslední vyučovací hodina s předmětem čtení se 4.třídou. Písmenka se mi rozbíhaly, nestačila jsem sledovat a přizpůsobit se tempu čtených textů, nesoustředila jsem se na význam a bolesti hlavy se závratí byly již neúnosné. Doslova jsem se modlila, aby již poslední hodina skončila, nikdo na mě nic nepoznal a já mohla jít rychle k lékaři. To bylo naposled, co jsem své žáčky viděla. Ze školy jsem šla přímo k obvodní lékařce, která se ani nezvedla ze židle, rukou se mne nedotkla a aniž by pozvedla pohled od PC, stanovila mi diagnózu "škaredá chřipka" na kterou mi nasadila antibiotika. Po deseti dnech užívání antibiotik mi bylo stále víc a více hůře, sotva jsem si došla na toaletu a to byl již nadlidský výkon. Dostavily se vysoké horečky, na které nezabíral ani Paralen, ani Brufen. Rodina několikrát telefonicky kontaktovala mou obv. lékařku, která jen doporučovala stále klid a hodně pít. Po doužívání antibiotik mě rodina doslova dovlekla opět k obvodní lékařce, která se na mne i tentokrát ani nepodívala a jen konstatovala, že to bude ta těžší forma škaredé chřipky a nasadila mi druhé, tentokrát prý mnohem silnější antibiotika. To byl takřka můj konec. Po jejich cca týdením užívání mě bylo stále víc hůře, proto mne rodina odvezla na pohotovost, kde se mi lékařka podívala do krku a předepsala mi šalvějový čaj s tím, že je to běžné nachlazení. Už jsem věděla, že je zle, ale nedokázala jsem sama v sobě vyhodnotit, co se to se mnou vlastně děje, nikdy jsem takové onemocnění neměla a nedokázala jsem to s ničím srovnat. Vydržela jsem to ještě 2 dny a víc nevím. Jen z vyprávění, že jsem ještě stihla ve 3 hod. ráno vzbudit muže se slovy, že toto už nevydýchám a pak už prý jen přivolali záchranku. Trochu jsem zavnímala příšerný zvuk houkačky a opět se mi udělalo zle a nic nevím. Chvílemi jsem přicházela k sobě, ale nevím, jak svůj stav vlastně nazvat. Tělo jsem vůbec necítila, naprosto mi vypovědělo službu, vnímala jsem i nevnímala, zvuky kolem mne byly vzdálené s ozvěnou, vše se se mnou houpalo, vyslovit mi nešlo ani jedno slovo, otevřít oči znamenalo pozvracet se. V nemocnici na Interně mne pro nedostatek místa uložili za dveře pokoje na dřevěnou nízkou přistýlku bez matrací jen s dekou a tam jsem podstoupila lumbální punkci, která se podařila až na druhý pokus. Po lumbálce se má prý 2 hod. ležet v klidu, což mi nikdo neřekl, nebo jsem to v tom svém stavu vědomí-nevědomí nezaznamenala. Moje jediná starost byla, že se mi velmi chtělo na malou stranu, ale nešlo mi cokoli říci a žádný zvonek mi také nedali. Po lumbálce jsem se naprosto z posledních sil doslova doplazila podél zdi na WC, od mé postele byla toaleta cca 5 kroků, avšak dle pacientky na pokoji mě celá procedůra prý trvala cca 1/2 hod. Jakmila jsem se vrátila na lůžko, opět nic nevím a mám ve svém životě mezeru. Byl víkend a zpětně jsem se dozvěděla, že až v pondělí byly výsledky, které potvrdily tuto hroznou diagnózu a na základě tohoto mne nechali převést na Infekční odd. do nemocnice Bulovka. Odvézt mne měli v leže, avšak sanitáři mne posadili. Mluvit jsem nemohla, nebylo se jak bránit, zmobilizovala jsem všechen můj zbytek smyslů, abych vůbec převoz v sedě vydržela. Pak mám opět temno. Dosud nevím, po jaké době, ale vzbudil mne až z hodně velké dálky hlas s ozvěnou lékaře, který nademnou stál a snažil se mne probudit a komunikovat se mnou. V duchu jsem mu odpovídala, ale vyslovit nahlas nešlo ani jedno slovo - hrozný pocit. V nemocnici pouze v ležícím stavu jsem byla celé 3 týdny a na kapačkách - Manitol na otok mozku. Lékař mi sdělil, že jsem již neměla zánět mozkových blan, ale zánět mozku, tedy těžkou formu menigoencefalitidy a vyčítal na adresu mé obv. lékařky, na co čekala, že mne ani pořádně nevyšetřila, jinak by jistě nemoc (dle ztuhnutí šije) poznala. Navíc mi průběh nemoci stížilo i to, že jsem po lumbálce neležela v klidu a v neposlední řadě i zakázaný převoz v sedě mi stav stížil, což napsali i do mé propouštěcí zprávy. Poslední, tedy třetí týden pobytu v nemocnici jsem se mohla začít pomalu začít učit chodit a to doslova po krůčkách, stále mě to táhlo k zemi. Učila jsem se doslova všmu od začátku, mluvit, vyjadřovat se, vnímat realitu, bojovala jsem se tálou závratí a bolesmi hlavy, byla jsem dezorientovaná, nepoznávala jsem lidi, prostředí a vše mi připadalo, jako když se můj život odvíjí v nějakém filmu, na který se jen dívám, ale přitom není můj, zkrátka jsem se ani nepoznávala. Kdo nezažil, těžko pochopí... Po propuštění domů se můj stav spíše zhoršoval, proto jsem byla cca po měsíci do nemocnice opět hospitalizovaná, opět na kapačkách a celých 14 dní. Pak už nezbývalo, než bojovat a bojuji dosud. Připadám si stále jako paralizovaná, zůstaly mi trvalé, velmi nepříjemné následky, se kterými se dle lékařů musím prostě naučit žít. Je to těžké, ale nevzdávám to. I když potíže s vyjadřováním mám stále, znovu hovořit jsem se naštěstí naučila, nesu si ale s sebou životem stálé velké bolesti hlavy, závratě, nezměrnou únavu, schvácenost a vyčerpanost, nesoustředěnost, výpadky paměti, poruchu spaní, vadí mi hluk a světlo, těžko snáším citové, nebo stresové situace, s námahou sotva zastanu běžné domácí práce, ven se bojím chodit, přejít silnici je problém, nemám odhad na vzdálenost a někdy se stále dostaví dezorientace, kde i pár metrů od domu najednou nevím, kde jsem a vše mi připadá cizí, nic v mém okolí nepoznávám, jakobych před domem byla poprvé v životě. Zda se ještě něco k lepšímu změní nevím, ale nechci se vzdát naděje. A proč to vše tak podrobně popisuji? Všichni, kdo mé řádky budou číst a nejsou očkováni, doslova dobrovolně hazardují se svým životem. I kdyby pak prošli světa kraj, žádný lék a žádnou pomoc nenajdou, zbydou jen oči pro pláč a nesplnitelné přání vrátit zpět čas a nechat se očkovat. NEPODCEŃUJTE SVÉ ZDRAVÍ I SVŮJ ŽIVOT, po této nemoci se zázračná pilulka ani přání vrátit zpět čas TOTIŽ NEKONÁ !!! Na závěr jen dodávám, že jsem od té doby v plném invalidním důchodu, na další kontolu jsem měla jít až za rok, ale nyní mi přišlo předvolání k prozkoumání mého zdr.stavu, tak jsem zvědavá, zda shledají, že jsem již zdráva..., pokud ano, mají mne na svědomí po té existenční stránce, nebudu mít šanci na léky, na bydlení, na život...

 
 

První pomoc 

Jak a kdy se očkovat?  Jak odstranit klíště?  Klíště u zvířat 
Očkovací kalendář
 

E-mailový zpravodaj