Klíště a klíšťovka
Klíšťata, jak mnozí vědí, patří mezi roztoče. Z tohoto taxonomického zařazení můžeme vyčíst snad jen to, že klíšťata jsou příbuzná pavoukům a mají také osm noh. Tady však podobnost s pavouky končí.
Jak je klíště vybaveno pro svůj specifický způsob obživy? Jak se na kůži přichytí, čím se drží a co ho činí tak odolným? Klíště má na svém malém tělíčku několik nepostradatelných struktur:
- ochranný chitinový štít – díky němu je tak obtížné klíště rozmáčknout
- speciální smyslový orgán – díky němu vnímá přítomnost hostitele a dokáže ho vyhledat
- tykadla – s jejich pomocí klíště nalezne na těle nejvhodnější místo k uchycení a přisátí
- kusadla – s nimiž klíště prořezává pokožku hostitele
- sosáček se zpětnými háčky – umožňuje sání a velmi pevné přichycení k hostiteli
Vývojový cyklus klíštěte
Klíšťata vyskytující se v České republice musí obvykle vystřídat tři hostitele, než se promění v dospělého jedince. Délka vývojového cyklu klíštěte závisí na konkrétních podmínkách, pohybuje se v rozmezí jednoho až čtyř let. Protože během léta se klíšťata většinou „převlékají“ z jednoho vývojového stadia do druhého, nacházíme jich nejvíce přisátých během jara a na podzim.
Kde jsou klíšťata nejvíce nebezpečná
Infikovaná klíšťata, která mohou roznášet původce virové encefalitidy, se vyskytují po celé České republice. Nicméně existují oblasti, kde je naše šance onemocnět klíšťovkou znatelně vyšší. Mezi tyto rizikové oblasti patří:
- jižní Čechy
- podhůří Šumavy
- okolí Prahy, Bruntálu a Brna
- Plzeňsko
- Opavsko
- Podyjí
