Epidemiologie
Rozšíření klíšťové encefalitidy
Pole působnosti viru klíšťové encefalitidy pokrývá téměř celou jižní část Eurasie, vyjma tropického pásma. Potkat se s ním tedy můžeme od Francie přes celé Rusko až k východnímu pobřeží Číny. Isolované endemické oblasti existují také v Japonsku.
Virus klíšťové encefalitidy se nezdržuje zdaleka jenom v klíšťatech. Protože klíšťata se často přisávají také na drobné hlodavce, slouží především tato zvířata jako rezervoár nákazy. Každé dosud neinfikované klíště, které se přisaje na hlodavce, jemuž v krvi koluje virus, má velkou šanci se samo nakazit klíšťovkou. Tu potom přenáší dál na své příští hostitele, samozřejmě včetně člověka. Tímto mechanizmem také přemnožení populací drobných hlodavců nepřímo podporuje výskyt klíšťové encefalitidy.
Klíšťovka úspěšně expanduje
Riziko nákazy klíšťovou encefalitidou se v posledních letech prudce zvyšuje, ale určitý nárůst onemocnění je znatelný již od poloviny sedmdesátých let. Kromě zvyšujícího se počtu nakažených klíšťat v původních endemických oblastech vznikají také úplně nová ohniska infekce. Patrně v souvislosti s globálním oteplováním se klíšťová encefalitida objevuje už i v Norsku a Švédsku a postupuje stále více na sever a do vyšších nadmořských výšek.
Světlou výjimkou v této neveselé statistice je Rakousko. Vysokou proočkovaností obyvatelstva dokázalo Rakousko nejen zastavit nárůst počtu případů klíšťové encefalitidy, ale dokonce jej asi desetkrát snížit.
