Novinky
Před klíšťovou encefalitidou je nutné být o krok napřed
Od poloviny minulého století nahradil šelmy v našich lesích jiný strašák – malí a velmi nebezpeční parazité jménem klíšťata. Přenášejí nemoci, které jsou pro zdraví člověka rizikem. Konkrétně proti „klíšťovce“ se lze bránit vlastně jen správnou prevencí.
Klíšťová encefalitida je onemocnění typické pro lesnaté oblasti mírného pásu Evropy a Asie. Ročně je hlášeno asi 12 000 případů. Mezi státy s nejvyšším výskytem patří dle Světové zdravotnické organizace (WHO) pobaltské státy, Slovinsko nebo Rusko s 2–10 případy na 100 000 obyvatel. V ČR bylo loni hlášeno 351 nemocných s klíšťovým zánětem mozku. Původcem je virus klíšťové encefalitidy, který zahrnuje 2 podtypy – západní a dálněvýchodní (z něho někteří včetně WHO vyčleňují ještě sibiřský podtyp). Nákaza je přenášena pouze klíšťaty, předání z člověka na člověka není možné. Nezvaný host se většinou hostitele chytí při procházce lesem. Nejaktivnější jsou tito parazité od dubna do října. Aktuální míru rizika lze sledovat na stránkách Ministerstva zdravotnictví, které uveřejňují předpověď aktivity klíšťat.
Když po chřipce přijde obrna
Proč je klíšťová encefalitida tolik obávaná? První příznaky se obvykle projeví po týdnu až dvou od přenosu. Celé onemocnění pak proběhne v jedné nebo ve dvou fázích. První etapa připomíná chřipku. Nastoupí bolesti svalů, zvýšená teplota a únava. Poté dojde většinou k uzdravení. Ale asi u třetiny případů nastupuje fáze druhá, během níž dochází k rozvoji poruch vědomí a spánku, ke zvracení, vysokým horečkám a částečné obrně končetin. Úmrtnost se pohybuje mezi 1 a 10 %. Nicméně až u 40 % postižených jsou přítomny trvalé následky poškození mozku.
Kalhoty, nebo vakcína?
Proti viru klíšťové encefalitidy zatím není k dispozici žádná účinná specifická léčba. Je proto nutné dbát hlavně na prevenci. Co všechno do ní spadá?
- Nošení dlouhých kalhot,
- vyhýbání se křovinám a bylinným podrostům,
- používání repelentu,
- očkování.
Světová zdravotnická organizace považuje za nejúčinnější prevenci právě vakcinaci.
Dávkovaná ochrana
V současnosti jsou k dispozici čtyři typy prověřených vakcín. Dvě účinkují proti západnímu podtypu a dvě proti dálněvýchodnímu. „Západní“ vakcína je licencována pro dospělé a děti od 1 roku věku. Očkovací schéma se skládá ze tří dávek. Interval mezi první a druhou injekcí je obvykle 1 až 3 měsíce, mezi druhou a třetí 5 až 12 měsíců. První interval může být pro rychlejší ochranu zkrácen na 1 až 2 týdny. Po těchto 3 dávkách se u 90 až 100 % očkovaných vyvine dostatečná protilátková imunita. Jaká jsou dle WHO rizika vakcíny? Jedná se převážně o místní a přechodné reakce, ačkoliv v poslední době byly po očkování vakcínou EnceVir častěji hlášeny také vysoké horečky a alergické reakce. Jediná překážka, která by v očkování mohla bránit, je alergie na některou ze složek vakcíny.
Otázka přínosů a rizik
Pokud žijete v zemi s vysokou promořeností klíšťat tímto virem, pak je vakcína nejúčinnější ochranou. Česká republika mezi tyto země patří. Výskyt klíšťové encefalitidy je zde ve srovnání se sousedním a v rizikových oblastech více proočkovaným Rakouskem výrazně častější. V zemích se středním a nízkým výskytem by měly být očkovány nejohroženější skupiny. Co naopak WHO nedoporučuje, je využití vakcíny k postexpoziční profylaxi, tedy aplikování až po napadení klíštětem. Stejně tak není vhodná ani postexpoziční pasivní imunizace již hotovými protilátkami. Závěrem experti WHO dodávají, že je nezbytné pečlivě zaznamenávat všechny případy klíšťové encefalitidy a nashromáždit tak více dat pro budoucí hodnocení a zvážení poměru přínosů a rizik.
(marz)
Zdroje:
www.who.int
/www.szu.cz
"http://relax.lidovky.cz
