Aktuální příspěvky pojišťoven


Příspěvky zdravotních pojišťoven:
VZP (111)
až 500,- Kč
VoZP (201)
děti do 18 let
dospělí
až 1000,- Kč
až 500,- Kč
ČPZP (205)
děti a mládež do 18-ti let
dospělí
až 1500,- Kč
až 1000,- Kč
OZP (207)až 300,- Kč
ZPŠ (209)až 400,- Kč
ZP MV ČR (211)až 500,- Kč
RBP (213)až 1000,- Kč

Aktualizováno: 01.01.2018

 

Vaše zkušenosti


 hledat  
HLEDAT

Nalezeno 103 záznamů z celkového počtu 103, zobrazeny 1. - 10.

[ 1 ]  2  3  4  5  6  7  8  9  10  11 

» 29.8.2020 (Mončičak (díl II.))

Slíbila jsem pokračování a tak tedy…
Po 4 měsících (tedy v únoru) jsem sama ukončila nemocenskou a nastoupila do práce (pracuji nyní jako učitelka na ZŠ speciální). Nástup do práce jsem nezvládala. Hned druhý den se dostavily bolesti hlavy, od třetího dne opět tabletky proti bolesti, na konci týdne jsem si je brala už preventivně, že třeba hlava nerozbolí, ale stejně se bolesti dostavily a s nimi i neskutečná únava, v noci nespavost a vnitřní třes, hučení v uších (proti tomu beru léky stále). Víkend jsem prospala. Toto pokračovalo i druhý týden a tak jsem odešla znova na nemocenskou. Byl březen a přišel koronavirus. Je to blbé, ale mi to přišlo vhod. Děti do školy nechodily a já mohla být ještě chvíli v klidu doma. V červnu jsem již svou práci zvládala lépe, ale i tak byla znát únava, bolesti hlavy a noční nespavost. Během léta mi nedělalo dobře výrazné horko (i když ho moc nebylo), raději jsem se držela doma, a také změny počasí. Zjistila jsem, že mívám závratě, které jsem dřív nemívala. Vyjít na rozhlednu, sednout na lodičku, podívat se z výšky dolů apod. to byly věci, které mi dřív nedělaly problém.
Prázdniny končí, já nastupuji do práce, do které se těším, takže doufám, že tentokrát už to vyjde! Nejsem sice ještě úplně v pohodě, ale ještě to není ani rok, a tak musím být trpělivá. Jsem si ale jistá, že to zvládnu ???? .
Možná by stálo ještě za zmínku, že jsem alespoň svou nemocí přispěla k vyšší proočkovanosti proti klíšťové encefalitidě v okolí mých známých, za což jsem moc ráda, ale už méně pozitivní zpráva – kolegyně z bývalé práce (dětská sestřička) právě leží na infekci … hádejte s čím? ☹
Takže pokud váháte, nechte se raději očkovat !

 

» 28.8.2020 (Eva)

Dobrý den, protože chodím často do lesa, nechala jsem si píchnout první dávku FSME IMMUN. Ještě v den očkování mě začal strašně bolet ruka. Dva dny to bolelo opravdu hodně a nebylo mi ani dobře od žaludku. Pak to trochu ustoupilo, ale dnes je to 10 dnů a stále to dost bolí a ruku nemůžu téměř používat. Nikdo mi není schopen sdělit, zda je to ještě normální a kdy to odezní a jestli to odezní. Psala jsem dotaz i sem na stránky emailem, ale žádná odpověď. Být očkovaná proti klíšťatům jsem opravdu chtěla, ale momentálně zvažuji, že si druhou dávku nedám a jen si přeji, aby mě ta ruka už přestala bolet. Jinak žádné zevní projevy nemám. Teď jsem na to objednala dceru a jen doufám, že nebude mít tuhle reakci.

 

» 22.8.2020 (Jana)

Bohužel ještě nyní po dvou letech,příliš reálné:-(

 

» 22.8.2020 (Jana)

Bohužel ještě nyní po dvou letech,příliš reálné:-(

 

» 13.8.2020 (Ideální lidé?)

Jsou tu reálné příběhy?

 

» 15.5.2020 (MD)

Manžel bol 15 minút v lese a miesto húb doniesol kliešťa. Hneď si ho aj vybral. Bolo to v lese v Považskej Bystrici.

Dva týždne mu nič nebolo. No potom ho bolela hlava, bol malátny, akoby ho niečo obchádzalo.To trvalo asi dva dni. Potom bol pár dní fit a prišli horúčky. Ja už som tušila, že má kliešťovú encefalitídu, ale nechcel ísť k lekárovi.

Po dvoch dňoch, ktoré takmer celé prespal s horúčkou, mi v noci hovorí: "Akoby som mal niečo v hlave, stále sa mi vracia rovnaká nezmyselná myšlienka."

Celú noc sa prehadzoval, chodil v kuse močiť, hoci nič nepil. Nemal silné bolesti hlavy, ani ztuhnutú šiju. Bol len svetloplachý.

Ráno sa mi ho našťastie podarilo dostať na pohotovosť. Behom hodiny v čakárni mu teplota vystúpila na 41,3 stupňa C!

Našťastie mladá lekárka hneď vedela, o čo ide. Okamžite prevoz na infekčné oddelenie, lumbálka, odbery.Na infekčnom sa čudovali, prečo ho posielajú, lebo nemal výrazné meningeálne príznaky.

Už z lumbálky sa zistila meningitída, z odberu kliešťová encefalitída. V nemocnici bol 10 dní. Teplota mu na druhý deň klesla, no práve vtedy sa ukážu následky. Bol spomalený v myslení, reči aj pohybe. Mimovoľne mu tiekli slzy. Mladý človek vyzeral ako dedko s demenciou. Nikto mi nepovedal, že je to len prechodný stav. Po návrate domov to bolo ťažké.
Nesmel nič robiť, nesmel myslieť, čítať, sledovať tv, internet, nič. Totálny detox.

Prvé dni mi odpovedal len áno,nie,hm. Nič sa nepýtal.

Bol strašne unavený, svetloplachý, rok nesmel na slnko a keďže ochorel v máji, celé leto bol zavretý doma za roletami. Stále ho trápi mravčenie (pichanie) na hlave, čo mu dosť zmiernila malá dávka antidepresív.

7 mesiacov bol PN.Najprv mu v práci dali fyzicky ľahšiu prácu.Po pár mesiacoch sa vrátil na pôvodnú pozíciu.Prácu zvláda.Len na konci týždňa je už veľmi unavený, v sobotu býva dosť podráždený a všetko mu vadí. On si ale myslí, že sa hnevá oprávnene.
Zostal taký emocionálne otupený. Nikdy nebol veľmi emotívny, ale teraz akoby mu bolo všetko jedno.

 

» 7.5.2020 (Světluška)

Dodatek k mému příběhu.
Hodně mi pomohlo pletení a hlavně šití, teď roušek.Šiji ručně a ruce se mi třepou méně.Jen,když chci něco udělat rychle.Hodně se to zlepšilo.

 

» 21.4.2020 (Jana)

Dobrý den, chtěla bych se podělit s vlastní zkušeností s klíšťovou meningoencefalitidou. Vše začalo naprosto nenápadně, jako začínající viróza. Měla jsem pocit, že na mne tzn. "něco leze". Tři dny jsem ležela a čekala, kdy to pomine. Zvýšená teplota, únava, jakoby stále mráz po zádech, a zvláštní brnění těla. Pracovala jsem jako zdravotní sestra u lůžka. Ještě jsem odsloužila víkend a v pondělí jsem již nevstala z postele. Prospala jsem celý den, začaly mi neskutečné bolesti v zádech. Měla jsem pocit, že mám ledvinnou koliku. Manžel mně odvezl na interní příjem. Laboratoř byla naprosto v pořádku, žádné zánětlivé faktory,sedimantace, krevní obraz,CRP, vůbec nic. Ještě urologie a neurologie, tam mi udělali obstřik Mesocainem. Domů mne poslali, s tím, že jsem přepracovaná. Ležela jsem bezvládně a pospávala nonstop další týden. Poté jsem byla opět na interním příjmu. Laboratoř opět v pořádku a domů jsem jela s receptem na Lexaurin, s tím, že si vymýšlím. Další dva dny, jsem ležela doslova jako "placka". Poté se mi zdálo, že se to trochu lepší, a že teda vstanu a budu dělat, že nic, že to bylo asi opravdu v hlavě. Ten den jsem uvařila, vyprala, šla do lesa se psem. přišla jsem domů a stále jsem se snažila se přesvědčít že to ustupuje. Pravda byla taková, že skutečně cca dva dny bylo jakési zlepšení. Nicméně teplota byla stále lehce nad 37. V průběhu třetího týdne přišel podzimní prodloužený víkend ,kdy se můj stav rapidně zhoršoval. Již stoupala teplota, brněly mne celé nohy, měla jsem takové bolesti, že jsem na sobě nesnesla ani peřinu. Manžel a celá rodina mne přesvědčovali k hospitalizaci, já urputně odmítala. Měla jsem hrůzu, že mi opět nikdo neuvěří. Dnes ani nevím jak jsem ten víkend přežila a že mne neodvezli násilím. Pondělí jsem se nemohla dočkat. Ráno již teplota přes 40, úporná bolest hlavy a meningeální příznaky. Na interním příjmu opět odběry. Zánětlivé faktory opět nic. Nakonec mne poslali na infekci, kde mne ač neradi hospitalizovali. Pan primář, měl pocit, že to není potřeba a že příznaky nic nevypovídají. Tou dobou jsem se o hospitalizaci začala bít jak lev. Už jsem cítila, že se něco děje, a další již čtvrtý týden doma bezvládně v posteli s pořád stejným pohledem na jabloň v zahradě již nedám. Laxně jsem byla uložena na lůžko a čekala jsem co bude. Popravdě myslím, že tou dobou už jsem byla odevzdaná. Druhý den se rozhodli, že teda přeci jen zkusí lumbální punkci. Za půl hodiny poté byla diagnóza na světě. Následovalo deset dní neskutečných bolestí hlavy, teplota okolo 40, nereagujíc na analgetika, antipyretika, nic.... Poté se vše začalo pomalinku lepšit. Domů jsem šla po třech týdnech. Podmínka byla, že budu tři týdny držet absolutní klid na lůžku. Teprve postupem času přicházeli následky klíštové meningoencefalitidy. Třes,nemožnost se vyjádřit, chybějící slovní zásoba, hučení v uších,brnění rukou,tik očí, rozostřený zrak, krátkodobá paměť nikde,únava po každé zátěži, nemožnost číst, a nejhorší mělo teprve přijít. Deprese , úzkost, plačtivost....něco neskutečného. To trvalo zhruba tři měsíce. Pak to polevilo. Prý důsledek otoku mozku. A jako další bonus poté totální nespavost. Vydržela jsem tři měsíce nonstop. Stále jsem odmítala antidepresiva a hypnotika. Po třech měsících jsem si pro ně šla sama s prosíkem. Nakonec si vše pomalinku postupně začínalo sedat. Léky jsem časem vysadila. Na neschopence jsem byla skoro rok. Jako sestra do služeb už jsem nemohla nastoupit. Nyní mám potíže po velké námaze, špatně se učím nové věci, po vypětí přijde třes. Bolest hlavy je taky otravná. Analgetika nezabírají. Hůř se soustředím. Nemůžu číst, rozostřuje se mi zrak. Přesto jsem šťastná, že vše vlastně dopadlo dobře. Nastoupila jsem na kratší úvazek bez směn, pravidelný režim je příznivý. Začala jsem opět trochu spát,není to úplně top, ale já jsem po tom všem moc spokojená. Deprese jsou pryč, opravdu to odeznělo. žádné léky neužívám.Také jsem byla nešťastná, že mi nikdo nedokázal říci co bude. Hlavně jsem vděčná za rodinu, mnohdy to se mnou nebylo lehké. Obzvlášť v době ztráty krátkodobé paměti to muselo být hodně náročné. Opakovaně jsem se stále za sebou prý ptala co bude v televizi a hned zase a zase znova , a tak to bylo se vším. A to se také srovnalo. Nyní jsem po klíšťovce rok a půl, a musím říci, že si to vše hodně sedlo. Na spoustu věcí jsem si zvykla, že už nevím jaké to vlastně bylo před. Byla jsem cyklista a běžec. Nic z toho nešlo. Nyní se vracím pomalu zpět ,nechci říci do formy, to by bylo silné slovo, ale jo!! jde to.
Snad někomu pomůžu se svým příběhem. Bylo to těžké, a chce to moře trpělivosti. Nyní stále myslím na všechny, které to letos a další roky potká. Nejsem očkovací typ, ale po této zkušenosti se zbytek rodiny dal očkovat. Přeji všem hodně sil.

 

» 22.1.2020 (Mončičak (díl I.))

Dobrý den,
chci se podělit o svou zkušenost s klíšťovou encephalitidou. V sobotu 28.9.2019 jsem zjistila, že mám po procházce v lese na kotníku přisáté klíště (Prostřední Bečva). Mohlo být přisáté max. 3,5 hodiny. Již v úterý (tedy třetí den) 1.10. se projevily první příznaky.
Ráno jsem naprosto zdravá odešla do práce (dokonce jsem to ráno byla i na preventivní prohlídce a ani v odběrech nic nebylo), v poledne se mi nějak hůře dýchalo a pokašlávala jsem a během odpoledne se přidala horečka, bolesti svalů, prostě chřipkové příznaky. Byla jsem ráda, že jsem konečně doma a můžu si lehnout.
Druhý den ráno tedy znova k lékaři (tentokrát ne na preventivku). Diagnoza zněla bronchitida – tudíž antibiotika a šup do postele. V posteli jsem měla neskutečné bolesti, měla jsem pocit, že se nezvládnu otočit z pravého boku na levý, dojít na záchod – to už se mi fakt hodně muselo chtít. Byla jsem příšerně unavená, vyčerpaná, spala jsem víc jak náš pes. Bolesti svalů byly stále, říkala jsem si, že mám snad prasečí chřipku, teplota neklesala pod 38 C, vše mi smrdělo, bylo mi nevolno jen při závanu hovězího vývaru, který jinak miluji. Dokonce jsem začala menstruovat, i když mám Mirenu. Po využívání antibiotik (a upozornění, že jsem měla klíště) jsem byla obvodním lékařem „pro jistotu“ odeslána na plicní, kde mi nasadili další antibiotika ještě na 3 dny. Po deseti dnech antibiotik jsem měla přece jen pocit mírného zlepšení, kašel už tolik nebyl, teplota mi postupně klesla. Takže jsem myslela, že se to konečně zlomilo. No… po jednom dni bez příznaků, kdy jsem se cítila docela fajn, přišlo období druhé fáze. Šla jsem k lékaři na plánovanou kontrolu a nemohla vydržet v čekárně. Neskutečná bolest hlavy, únava, prostě nemocná. Opět jsem upozornila na klíště a tak mi odebrali krev na boreliózu a pro jistotu nasadili Doxybene, kdyby náhodou vyšla pozitivně (tedy již 3 antibitiotika). Doma v průběhu dalších dnů pak postupná malátnost, začala jsem se třást, měla jsem závratě, hlava mě bolela spíše na lícní kosti, takže jsem si říkala to bude asi trojklanný nerv nebo dutiny. Při vstávání z postele jsem pociťovala bolest od achilovek přes lýtka a zadní stranu stehen až do zadku, a v tu chvíli mi začalo docházet, že fakt něco není v pořádku. Manžel mi chtěl v noci volat rychlou poté, co jsem ve spánku spadla z postele. Cítila jsem se jak opilá.
Nakonec jsme vyhledali pohotovost v nemocnici, kde provedli základní odběry, CT, přivolali ke konziliu neurologa a hospitalizovali mě. Po lumbální punkci mě pak překládali na infekční oddělení, kde jsem 14 dní prospala. (Vlastně jsem doslova prospala celý říjen.) Na příjem si moc nepamatuji, nemohla jsem si vzpomenout na některé výrazy, např. oslovení „sestřičko“, neuměla jsem se vyjádřit, říct co chci, vzpomenout si na tel. čísla, nepamatovala jsem si…Na oddělení jsem pak začala zvracet, byla jsem obluzená, třes byl viditelný, dojít si na záchod byl nadlidský výkon, hlava mě neskutečně bolela (VAS 9), myslela jsem, že praskne, měla jsem poruchy vidění – jakoby mi někdo do obrazu vkládal diapozitivy. Ty poruchy vidění trvaly asi tři dny. V nemocnici jsem dostávala léky na bolesti hlavy, ale především proti otoku mozku, dále vitamíny skupiny B, něco v tabletách a docela dost v infuzích. Po 14 dnech (31.10.2019) jsem byla s bolestmi hlavy a mírným třesem propuštěna domů. Zákaz televize, čtení, počítače i mobilu jsem dodržovala.
Nyní jsem již 3. měsíc doma. Ještě možná víc jak měsíc po propuštění přetrvával třes (hlavně po fyzické aktivitě) a bolesti hlavy. Nyní třes již nepociťuji, bolesti hlavy jsou občasné (nevyžadují léky), dají se na ně zapomenout nebo jen zchladit čelo. Občas jsem říkala, že mi fakt vaří mozek. Čelo jsem pocitově měla horké, i když jsem teplotu neměla. Zpočátku jsem nebyla schopna uvařit ani polévku, postupně jsem doma zátěž přidávala a bolest hlavy i třes mi dali limit. Stačilo si na chvíli lehnout a být v klidu.
Nejhorší je ta neznalost. Nikdo mi neřekl, jak dlouho mě ještě bude bolet hlava, jak dlouho se budu třást, jak dlouho bude trvat rekonvalescence, kdy se zase vrátím do práce. Proto jsem se rozhodla napsat svou zkušenost tady na tyto stránky.
Jsem ráda, že jsem se tady mohla dočíst několika příběhů a doufám, že i ten můj třeba někomu pomůže. A jestli nezapomenu, ozvu se zase s odstupem času, protože si myslím, že vlastní zkušenosti jsou důležité.
Co však teď zvažuji je otázka, na kterou budu znát odpověď asi až s odstupem času a to: Kdy nastoupit do práce? Jsem doma 4. měsíc. Zvládnu nástup do psychicky (a tak trochu i fyzicky) náročné práce od února? Co se bude dít, když to nezvládnu?

 

» 12.1.2020 (Světluška)

Přečetla jsem si pár příběhů a vidím,že přístup lékařů je obdobný jako u mě.Když už se rozhodnu jít k lékaři,je mi už hodně zle.V září 2019 jsem byla u lékaře třikrát.2x jsem mluvila o klíštěti,prý je to psychika.Při třetí návštěvě už jsem měla vysokou horečku,bolela mě celá hlava a třepaly se mi ruce i nohy.Co to klíště? To přeléčíme antibiotiky.Dostala jsem antibiotika,čípky na závratě a Aulin na bolest.Druhý den odpoledne přišla kamarádka a když viděla ,že nemůžu skoro jít,celá se třepu a dělá mi problém se vyjádřit,naložila mě do auta a odvezla na pohotovost.Co bylo na pohotovosti,jak dlouho jsme tam čekaly, vím jen od kamarádky,nepamatuji si to.Nechali si mě v nemocnici,ráno mi dělali lumbální punkci a převezli mě do Opavy.24 hodin na jipce byly snad nejhorší hodiny. Uvědomovala jsem si,že jsem zmatená,že nedokážu ani říct kolik měřím,jestli mám svoje zuby.Prostě hlava nespolupracovala.Měla jsem strach,že mi to zůstane.Naštěstí nezůstalo.V Opavě na infekčním jsem byla 14 dní a musím říct,že péče byla špičková.Po 14ti dnech mě pustili domů.Dva měsíce zákaz televize,počítače,žádná fyzická námaha,odpočívat.Ke konci listopadu jsem byla na kontrole v Opavě a tam mi řekli,že mě čekají ještě nejméně 3 kontroly.Cítím se docela dobře,hlava myslí a že se mi ještě chvějí ruce a nohy,když chci něco udělat rychle,se snad také spraví.Všem doporučuji očkování!

 
 

První pomoc 

Jak a kdy se očkovat?  Jak odstranit klíště?  Klíště u zvířat 
Očkovací kalendář
 

E-mailový zpravodaj