Vaše zkušenosti
|
|
|
» 17.3.2016
Kamarádka chytla klíště, ve městě. Normálně ho vytočila bez problémů. Asi za 10 dní jí najednou bylo pořád slabo...Až po týdnu, kdy chodila od jednoho doktora k druhému, zjistili, že jde o encefalitidu. Po nemoci už je 3 roky, ale pořád má následky,má velké problémy se soustředěním. Hned, jak onemocněla, nechala jsem se očkovat, a teď nechávám i svoji dcerku, nechci nic podcenit. Držím vám všem palce, ať jste zdraví a šťastní!
» 23.2.2016
Zdravím... Bohužel dělali... do teď z toho mám špatné záda a nevím co všechno :) nikdo mi totiž toho moc neřekl... ale to je prej jak u koho.. někdo o tom skoro vůbec neví a někdo bohužel až moc... já jsem byla asi ten zlatý střed :) ale mě ji dělali na dvakrát protože poprvé se netrefili :( ...
» 23.2.2016
........... Vendulko delali Vam lumbalku ?
» 22.2.2016
Zdravím všechny kdo tuto nemoc prodelali a nebo ji stále mají... U mě to bylo všechno docela rychlé.. Že začátku horečky, bolesti svalů potom to odeznelo a za další týden znova ale v horším stádiu... Naštěstí že když jsem řekla mojí doktorce že jsem měla klíště tak hned mi udělala testy a potom hned do nemocnice..Tam sem ale vydržela jen 5 dní tal jsem odešla na revers.. jsou to 3 měsíce ale pořád mám takové divne tlaky v hlavě. A dneska jsem si šla.pro krevní testy a pořád mám hraniční nález KE.. Nevíte prosím jestli je to normální? Mám pořád strach z té nemoci tak mě to dneska trochu vyděsilo. Všem jinak přeji hodně sil protože je to opravdu hrozná nemoc ..
» 11.2.2016
Byla jsem očkovaná proti encefalitidě. Zakousnuté klíště -vlastně dvě -jsem odstranila, ranka se zahojila a já zapomněla. Asi po 6 týdnech se mi najednou cestou z práce udělalo slabo jako na omdleni. Chvílemi pocit odeznival, chvílemi přicházel. Domů jsem dojela a večer mi bylo dobře.druhý den ráno jsem začala mít pocit mravenčení za krkem, šlo až do paží, postupně i do nohou.sanitka mne odvezla s podezřením na mrtvici na neurologii.po infuzi mne pustili domů, cítila jsem se lépe. Den mi to vydrželo a další den znovu, tentokrát sanitkou na internu. Tam mne prohlédli, odebrali krev a nic neobvyklého nezjistili.poslali mne domu se 3 Neuroly. Moje praktická lékařka v tom týdnu nebyla v ordinaci, domluvila jsem se telefonicky na návštěvě hned v dalším týdnu. Nicméně sanitka mne vezla i po třetí, opět na neurologii, s třasem celého těla a celkovým vyčerpáním.bylo mi mizerně po psychické stránce a nic nepomáhalo, že jsem si opakovala, ze přece něco vydržím. Vadilo mi světlo, hluk. V pondeli mne praktická lékařka vysetrila, odvézt k ni mne musel manžel, protože se mi třásly ruce i nohy, uz tyden jsem téměř nejedla ani nespala. vybavila mne dalším Neurolem. V
úterý jsem se od ni na základě výsledků z
laboratoře dozvěděla, že mám boreliozu a mám se odebrat do nemocnice na infekční oddělení. Tam mi druhý den odebrali krev i provedli lumbální punkci. Krev odebrali proto, že pokud lumbalka podezření nepotvrdi, protože nemoc je právě v klidove fázi, v krvi nález přesto bude. To byl můj případ, po dvou dnech mne chtěli pustit domů s tím, že mé přetrvávající potíže -třas končetin, mravenčeni, nechutenstvi, nespavost- nepatří na infekci, protože lumbalka byla "čistá"... Kam, to nebylo jasne, a kromě mne a me rodiny to lékaře netrápilo. "Naštěstí" odběr krve jasne prokazal KE. V té chvíli jsem byla "rada",že mne s mými potížemi nepošlou domů?! Na infekci jsem ležela skoro 4 týdny, vadil mi hluk, světlo, jídlo, pocit tančení nervů v celém těle - jak před zkouškou, startem...lékařům jsem to říkala, tak prý mi do Mannitolu něco přidají. Spát jsem nemohla, lék na spani mi vůbec nepomahal,ale silnější dát nechtěli. Šla jsem domů do klidu ráda, ale dobre mi vůbec nebylo. Ten vnitřní chaos, stres, neklid...Po týdnu jsem se dostala na psychiatrii a požádala o hospitalizaci, protože mi bylo psychicky i fyzicky úplně zle. Při vstupní prohlídce to označili jako post-encefaliticky syndrom. Dostala jsem spoustu léků, zejména antidepresiva. Pobyla jsem tam 3 týdny,byly dost těžké, protože to prostředí, personál i většina pacientů je z "jiného světa". Ale pobyt mi pomohl. Už je to rok a půl, ještě beru léky na epilepsii a také antidepresiva, která mi vysazují pomalu.citim se už dobře, jen občas pociťují neschopnost koncentrace, stále nemám rada hluk a velké množství lidi. Na otázku k mému prodělanému očkování mi různí lékaři odpovidali různě, nejčastěji ze prostě nemoc
proběhla, ale modifikovaně.mé obtíže nebyly tak viditelné jako při "klasickém" průběhu. Podle mého bylo škoda, ze už při pobytu na infekci nebyly nasazeny léky na zklidnění všech těch nervů , které se mi v těle chvěly. A že vlastně nejím a nespím měsíc. Oni řešili "klasický průběh...Měla jsem se vice "bránit", teď už to vím. Hodně zdraví všem!
» 31.8.2013
Zájem lidí o očkování proti klíšťové encefalitidě rok od roku stoupá. Dokazují to aktuální údaje VZP. Do poloviny prázdnin letos využilo možnosti získat příspěvek 750 korun na očkování proti této nákaze bezmála stejně klientů, jako loni za celý rok. Oproti roku 2010 stoupl zájem více než čtyřnásobně.
Za čtyři měsíce, kdy měli klienti VZP možnost o příspěvek požádat, jim pojišťovna vyplatila téměř 5,5 milionu korun.
Další informace najdete na www.komunita111.cz nebo www.trijednicky.cz
» 13.1.2013
...sam mam po tom vsem..... a mam tady pribeh je to tezke to vime vsichni ..ale chci aby lide psali ... vy jste pouzil nejhorsi pribeh ...vime ze to existuje ..ale mozna jste odradil jine... piste a piste
» 10.11.2012
Buďte ráda, že manžel žije. Moje žena to nepřežila. Nepodceňujte očkování! Hazardujete s životem a psychyckým zdravím rodiny!!!
» 4.11.2012
Dobrý den, sama jsem klíšťovku neprodělala, ale můj manžel před 3 lety. Pokaždé, když si na to vzpomenu, polije mě pot a běhá mi mráz po zádech. Pamatuji si, že jej jeho obvodní lékařka léčila penicilinem, neboť vyvodila jednoznačný závěr, že je to angína. Bohužel stav se zlepšil pouze na týden a po týdnu vysoké 40 stupňové horečky, nesnesitelné bolesti hlavy, tělo neposlouchalo. Nebyl to hezký pohled a nejhorší, že i když chcete moc pomoci, nevíte jak. Po čtrnácti dnech strávených v nemocnici následovala rekonvalescence doma. Ale i teď, pokud to manžel přežene s prací, má bolesti hlavy, hučení v uších a jak nikdy nebyl nemocný, tak každý rok na týden ulehne s chřipkou nebo angínou. Už není tak odolný vůči nemocem, jako jindy. A hlavně kdekdo z našich známých a přátel podotýká, že se po této nemoci změnil. Já to pozorovala od počátku, co přišel domu z nemocnice, ale nechtěla si to připustit do doby, než to začali říkat i ostatní okolo. Je tomu tak, změnil se a lehké žití to není. Tolik si nerozumíme, jako před nemocí. Náš vztah hrozně upadl, kolikrát jsem chtěla utéct, podat žádost o rozvod, ale nemohla jsem to udělat kvůli dětem. TAkže tiše vnitřně trpím a očekávám nějaký zázrak, že se to vše v dobré obrátí. Dokáže mi někdo poradit, jak dokázat žít s člověkem po klíšťové encefalitidě?
» 8.10.2012
Zdravím všechny pacienty po encefalitidě a bojujte, nervy se léčí pomalu. Prodělala jsem KE před šesti lety. Měla jsem jako dítě záchvatovou pohotovost, ale o možnosti očkování mi nikdo nikdy neřekl. Klíšťat bylo mnoho. Pak s pětiletou dcerou jsem začala cestovat do jižních Čech. Klíště, jak jsem se později dozvěděla, nymfa, mi přelezla po lýtku. Nepřisálo se, ale tito parazité už při lezení po člověku zkoušejí se zakousnout. Po měsíci malá teplota, nevolnost, modraly mi konečky prstů. Přechodila jsem to, potíže nějak ustoupily. Asi po dalším měsíci čtyřicítky, stálé zvracení, bolehlav, kašel,oči mě bolely při každém jejich pohybu. Lékař internista udělal krev, pak diagnostikoval těžkou chřipku, doporučil heřmánkový čaj. Nemohla jsem vstát ani z postele. Týden jsem doma trpěla, horečka každý den klesla o jeden stupínek, tak jsem si myslela, že se to lepší. Za týden jsem jela na plánovaný výlet a stále se necítila dobře, motala se mi vždy večer hlava, stále samý Ibuprofen. Po dalším měsíci mě teprve praktická lékařka odeslala na infekční, a pouze z mého roztřeseného podpisu a popisu příznaků mi lékařka diagnostikovala KE. Konečně mě po měsících problémů hospitalizovali, kortikoidy, Mannitol. Lumbálka vyšla pozitivně na KE, boreliosa neg. Lékařky nechápaly, jak při tak standardním průběhu ostatní lékaři vůbec nic nepoznali, ani podezření neměli. Po propuštění z nemocnice jsem odmítla hospitalizaci v psychiatr.léčebně a šla na neurologii nechat se vyšetřit, podotýkám, že z vlastního popudu. Měsíc jsem ležela, EEG špatné, mravenčení v nohách, hlavě,bolesti, orchestr v uších, letargie, deprese, záchvaty paniky, stále nějaké infekce, nemohla jsem číst, psát, dívat se na televizi, slyšet zvuky, a to jsem blízko letiště, takže si to umíte představit. Musela jsem odejít z vysoké školy a dítě už ani nevědělo, že má mámu. Paměť nesloužila, koncentrace žádná, a léčení s depresemi a epilepsií, o léčení šelestu v uších ani nemluvím. Po půl roce mírné zlepšení, ale jako dřív jsem byla až po letech. Celkem přibližně pět let života, nejhorší byly ty vlny zlepšení a zhoršení, kdy už opravdu nevíte, co si máte o tom myslet. Lékaři mají úplně protichůdné názory na další očkování, ale asi půjdu, přestože jsem kdysi měla protilátek dost. Mrzí mě, že mě nikdo nepoučil a nevyslovil podezření na tuto nemoc, nemusela jsem ji tak dlouho přecházet a mohla být bez následků. I když můžu být ráda, že chodím a mluvím, jak mi později řekli. Zkuste kvalitní rehabilitaci, ta jediná pomáhá, také antidepresiva a antiepileptika a hlavně dobrý a pohodový neurolog a podpora rodiny, procházky v přírodě a vitamíny, enzymy, odpočinek. Poslouchejte svoje tělo a nic nepodceňujte, a lékaře stále navštěvujte, i když se vám vůbec nechce a je vám zle. Vydržte, trpělivost musíte mít obrovskou. Čas letí a všechno bude v pořádku.
