Vaše zkušenosti
|
|
|
» 29.8.2011
...zdravím...samozrejme bolesti hlavy mívam do dnes ...a ted hlavne pri zateži...opravdu premyslim jestli to není bolest lebky .... utvorí se takovy venec kolem hlavy ktery proste tlací boli atd.
» 15.8.2011
Také patřím mezi ty, které postihla meningoencefalitida. Je to již rok, co jsem byla hospitalizována v nemocnici a stále trpím bolestmi lebky (ne hlavy), které jsou poměrně intenzivní. Při pravidelných kontrolách na to upozorňuji, ale není tomu moc věnována pozornost. Měl jste či máte někdo obdobný problém?
» 14.7.2011
V červnu roku 2004 jsem během jednoho dne ochrnula na pravou ruku, byla jsem vyšetřena na interně a neurologii. Po pár dnech mne bolela hlava a krční páteř, absolvovala jsem magnetickou rezonanci, kde mi zjistili zůžení míšního kanálku.Předpokládali, že i další potíže jako nechutenství a hubnutí, brnění v nohou jsou od krční páteře. Dostávala jsem prášky na bolesti, které začaly gradovat.Měla jsem deprese. Dostala jsem předepsány rehabilitace, elektroléčbu,masáže.V září jsem se konečně dostala do nemocnice kde jsem dostávala kapačky mezokainu,na deprese Neurotin, po čtrnácti dnech konečně někoho napadlo mne poslat na EEG.Z tohoto vyšetření už mne odvezli na lehátku, nasadili kapačky s kortikoidy, diagnoza zánět mozku.Následovala lumbálka, výsledek klíšťová encefalitida, v malé míře i infekce boreliozy, kterou mi přeléčili antibiotiky.Postižení ruky je trvalé,z infekce encefalitidy jsem do nervu ulnaris dostala infarkt. Po sebemenší námaze mne stále mírně brní nohy, beru léky, vitamíny a každý rok jezdím do rehabilitačních ústavů na léčbu.Nemoc trvala 1 a půl roku a skončila jsem v invalidním důchodu.
» 2.7.2011
Nase mala 3 roky prave lezi v thomayerce.Nemoc postupovala přesne jak tu bylo popsano u dětskych případu.Neni nic horsiho než videt sve díte trpet.Klistata jsou obrovskym problemem a likviduji po celem svete bylo by na case aby zacal plosne nekdo likvidovat je existuji oleje a pripravky ktere to dokazou proc je nikdo nepropaguje proc se o to nezajima i stat?!jen vakcina vakcina presto radim u deti rozhodne ockovat
» 28.6.2011
Chybí mi tu fotografie toho, jak vypadá kůže, když se nakzíte.
» 22.6.2011
Můj „příběh“ se odehrál před 14-ti lety (bylo mi 16 let) a chtěla bych se o něj podělit hlavně z toho důvodu, aby toto onemocnění nebylo podceňováno a lidé se nechali očkovat.
V první řadě musím podotknout, že já jsem vůbec o žádném klíštěti, které by se na mě přisálo, vůbec nevěděla. Ovšem, jako první příznak bylo rudé kolečko na mé noze, což mi připadalo zvláštní, avšak nijak jsem se tím nezabývala. Asi po týdnu se u mě vyskytli vysoké horečky, které vůbec nešli srazit dolů a já strávila 2 týdny na infekčním odd. nemocnice Jihlava s údajným spálovým bacilem (měla jsem pouze horečky). Už v nemocnici jsem několikrát zvracela, ale nikdo tomu nepřikládal jakýkoliv význam. Doma jsem byla 2 dny, unavená, ale „v pořádku.“ Třetí den vypukla tzv. třetí fáze onemocnění, nesnesitelné bolesti hlavy, horečky, zvracení a úplné zatuhnutí šíje. Přivolaná lékařka usoudila, že musím okamžitě do nemocnice s podezřením na meningitidu. V té době se u mě ale začali projevovat už „vedlejší účinky“ otoku mozku a do nemocnice mě museli táhnout – nebyla jsem schopná normálně myslet.. Jakmile jsem byla v nemocnici, okamžitě mi byla provedena lumbální punkce… poté si pamatuji asi 2 následující hodiny a potom celý jeden týden mého života se úplně ztratil…Byla jsem střídavě v bezvědomí, nebyla jsem schopná ani poznat svoje rodiče a sestru… Druhý týden byl již o něco lepší, nemohla jsem avšak téměř mluvit – byla jsem schopná pouze vyslovit slova, nikoliv souvislé věty a byla jsem úplně „mimo.“ Byl to opravdu hrozný pocit… Moje reflexy byli úplně na minimu a sebemenší námaha, byť na záchod, který byl na mé „samotce,“ mi působila obrovské potíže a únavu. Trpěla jsem také nechutenstvím a z tohoto důvodu mě Prim. Mudr. Vrána (kterému tímto děkuji za opětovné vyšetření, díky kterému byla zahájena léčba včas), po 3 týdnech, propustil domů.. za ty 3 týdny jsem shodila 10 kilo a při 176cm a 45kg jsem byla hodně oslabená. Následná rekonvalescence mi trvala v podstatě několik let. Ta nejhorší část trvala asi 2 měsíce (kdy moje paměť nestála za nic, atd.), nicméně, jsem během této doby zažila lehčí trauma, což mělo na mou rekonvalescenci obrovský dopad. Objevili se deprese, nespavost, návaly pláče, se kterými jsem se prala 4 roky (a užívala v tomto raném věku antidepresiva a léky na spaní). Tímto bych chtěla zdůraznit, že je skutečně nutné zůstat v klidu jak fyzickém, tak psychickém.
Od této doby také trpím na migrény, světloplachost a hluk. Celá moje rodina se poté nechala očkovat… Přeji hodně zdraví!
» 9.6.2011
Já nemám žádný příběh, ale zajímá mě, proč klíšťata na někoho jdou a někoho vůbec. Já se jednou prošla trávou a měla jsem na sobě hned 4, strašně se bojím, že je někde to páte. Podle příznaků, co píší ostatní, jsem stále hodně unavená, mám bolesti hlavy, ale to je u mě tak nějak normální a začíná mi rýma.
Opravdu z toho může člověk být až dementní?
» 2.5.2011
Můj příběh je, alespoň co se příznaků týče, velmi podobný mnohým Vaším. I přes poukázání na nedávno vyndané klíště, jasná diagnóza: chřipka. Potil jsem se týden doma a pak teploty odezněly. Odjel jsem na víkend domů do jižních Čech. Cítil jsem se zdráv, navíc byl konec červenece, takže jsem strávil páteční a sobotní večer grilováním s přáteli. V neděli jsem pak jel zpět do Karlových Varů. Vzpomínám si, že se mě na cestě z Prahy do Varů zmocnil velice podivný pocit, měl jsem návaly (téměř pravidelné) ostré bolesti na různých místech v hlavě, byl jsem světloplachý, bolel mě zátylek. Co mě ale nejvíce vyvádělo z míry byla plachost z jakéhokoli zvuku. Kdykoli někdo v autobuse zakašlal, jsem se lekl, nemohl jsem vystát, když kolem mě lidé mluvili. Po příjezdu se stav zlepšil. Nicméně další dny jsem již opět ležel v horečkách. Byl jsem velice vysílený. Na doporučení obvodní doktorky jsem se "doplazil" na infekční, kde mě začátkem srpna hospitalizovali s podezřením na klíšťovou encefalitidu. Po testech z krve se diagnoza potvrdila. První tři dny v nemocnici jsem prospal. V krajské nemocnici jsem strávil 2 týdny. Takže jsme se s Petrem, který píše níže, minuly cca o 2 týdny :-). První týdny rekonvalescence byly perné. Byl jsem nervózní a podrážděný. Byť jen mírně silnější emoce (jak negativní, tak i pozitivní) mě vyvedla z míry a naplnila mě stresem. Po čase to postupně odeznělo.
Co ale trvá i po 8-mi měsících, jsou nepříjemné pocity, zvláště, když jsem unavený. Nesmím si dovolit být nevyspalý. Zmocnívává se mě pak pocit, kdy jsem tak trochu mimo realitu. Jsem nervózní, podrážděný a neschopnej klodné konverzace. Když už to nastane, se vším seknu a jdu si lehnout. Ale snažím se tomu max. předcházet. Doufám, že i tyto potíže časem odezní. Přeji všem zdárné léčení a dobrou náladu :-).
» 20.4.2011
Ahoj, já jsem si prožil KE společně s Lymeskou Borreliózou na konci srpna 2010 v nemocnici v Karlových Varech. Nejhorší byly úporné a nesnesitelné bolesti hlavy, na které platily jedině kapačky. Nemohl jsem nic- číst, poslouchat rádio, prostě konec. Nepoznával jsem lidi, žádné soustředění, nemohl jsem nalézt slova, i když jsem přesně věděl, co chci říct. Naštěstí to pominulo, jediné, co mi zůstalo, jsou čas od času nepříjemné, ale zvládnutelné bolesti hlavy. Jo a citlivost na zimu- dřív jsem si nevzal čepici ani při mínus dvaceti, dneska jak jsou tři pod nulou už nejsem schopen bez čepice vyjít ven. Díky personálu inf. odd. nemocnice karlovy Vary za vynikající přístup.
» 12.4.2011
Celá záležitost se odehrála v době mých studií na lékařské fakultě, tj. asi před 15-ti lety. Můj strýc byl všestranně zdatný sportovec, který mj. závodně lyžoval, miloval vysokohorskou turistiku atd. Jednou si přinesl z výletu klíště, které bylo bez komplikací odstraněno. Zhruba po 3 týdnech se však začaly projevovat první příznaky. Zarudnutí v místě vpichu, únava, nevolnosti. Potíže se stupňovaly a nakonec byl strýc hospitalizován v nemocnici s podezřením na boreliózu, tato se nepotvrdila, došlo však rozvoji potíží a po neurologickém vyšetření byl s diagnózou klíšťová encefalitida přeložen na spádové infekční oddělení.
Během následujících 5 dní se stav natolik zhoršil, že byl nutná letecká přeprava na oddělení neuroinfekce krajské nemocnice s podezřením na apalický syndrom. Na tomto oddělení byl hospitalizován přes 2 měsíce. Léčba byla nakonec úspěšná, i když s trvalými následky (slepota na jednom oku, chronické bolesti hlavy). Návrat do tzv. normálního života trval strýci asi 5 let. A i v současné době, kdy opět pracuje na částečný úvazek, jsou chronické bolesti hlavy významný faktorem, který ovlivňuje kvalitu jeho života. I když strýc je velký bojovník.
Při vzpomínce na trauma celé rodiny a to, jak strýcova nemoc ovlivnila jeho rodinný život jsem se rozhodl, že toto nechci ve své rodině zažít a celou svou rodinu přeočkoval a také toto očkování aktivně ve své praxi svým klientům doporučuji. Vím, že je tato skutečnost velmi ovlivněna mým osobním zážitkem, ale i tak si myslím, že toto očkování je vhodné, proto jej budu i nadále aktivně doporučovat.
